Láska

Pro každého je jiná a přesto vždy stejná,

jedna síla, které se dotýkáme
a každý z ní vnímáme jen zlomek. 

Mluvíme o ní a tušíme jednotu

a v každém z nás otevírá božství...

Vede nás - princip vývoje a proměny -

Prasíla, která jak voda kameny omýlá.

Jen Ona umí tvořit nový život.

Cesta síly pro muže i pro ženy.

Nakonec překoná hráze, co stavíme jí do cesty.

Nezastaví ji ani hranice jednoho života.

Je stálá a pevná, ale hraje s námi hru,

kdy utíká jak voda v dlaních.

Když chceme se napít.

Je to skutečný princip života.

Otevřené srdce prázdnoty.

Nebudu již nikomu dávat svoji duši, aby se o ní staral.

Je to jen moje dílo a úkol, který tady mám.

Nebudu hledat někoho, kdo vlastnit by mě chtěl. Kdo vždy má stejnou cestu.

Nebudu již nikdy chtít vlastnit Tebe, svírat a křižovat a čekat, že vyhovíš mi. Odpusť mi. 

Tvá duše je svobodná. Miluji Tě.

Prostor mého srdce můžeme sdílet, když dokážeme tam společně vstoupit.

V okamžicích krásného vesmírného tance.

Bez nároku že moje srdce patří Tobě nebo Tvé srdce mě.

Jsme každý sám, ale také jsme  jedno srdce.

Jsme ve formě, ale také jedna duše.

Miluji Tě.

Stále mi něco připomíná čas, kdy žiji...

Nejsem v prázdnu

I když občas se mezi řádky skryji.

Je dílem okamžiku, jako závan svůdné vůně.

Však zároveň věčný - jako tichá náruč slečny.

Můžeš se chvíli zastavit, když jsi tak dlouho utíkal

a můžeš se zase rozběhnout, když jsi dlouho stál.

Chtěl bych tě trochu ochladit, když tolik jsi se zahřál

a chtěl bych tě zahřát, když mrzneš v tenkém ledu.

Buď sluncem a květinou.

Buď srdcem i úderem.

Jsem s Tebou.

Najednou, odkud se vzal, je jako ohňostroj.

Pozoruji plody, jak dozrávají na stromech

a zpívám.

Saji jejich sladkou šťávu a tančím.

Vyprávím příběhy o jejich růstu.

Naslouchám tichu, které přijde dál.

Sbírám semínka pro nový cyklus.

Dýchám.

Zašustila usušená stébla,

proč jsem jen nezalil to, co je tak vzácné?

Cože tak dlouho?

Hm, to se někdy stává.

Pak vyleje kýbl a zhasne.

A vyroste zas nová tráva.

pára

pár tahů štětcem vypadá jako pár lahví
na velké párty kde všichni měli pár piv
už je to ale dávno
párek v rohlíku na parkovišti
a potom večeře v restauraci, kde personál říká pár levů fransé
ladné křivky ukrajinské pokladní v interšpáru
a k nim smutné oči platící dámy v páru drahých střevíčků
kasa zacinká... jen náznak vůně po parfému
všichni se chtějí pářit a když nemohou tak někteří chodí pařit
až se z nich život vypaří jako pára nad hrncem
tak jím ten svůj créme brullé za pár set
u stánku na stojáka s párem bezdomovců
a vím, že se nechci ze života vypařit, ani se k smrti vypářit
zatímco v televizi pár odborářů lamentuje v parlamentu
a pár poslanců pár věcí tají, co nemohou uniknout z partají
a já se párátkem snažím vyšťourat, co vadí mi mezi zuby
...
pak udělám pár jiných procítěných tahů,
které připomenou let páru svobodných ptáků
co vyletí a probudí tak nový den nad parkem
zahledím se do páru hlubokých partnerských očí,
co vždy zjeví mi pár tajemství...

mlha

Jako hlavní postava svého příběhu,

co se stále snaží přepisovat scénáře ostatních

a svůj vlastní vlastně nezná.

Všechny postavy hrají svoji hru. A ta může být i jiná.

Stále se snaží nahlédnout do scénářů druhých.

Hra se komplikuje. Chaos. Pohled zamlžený.

Slyším křik... Kde je ten režisér?

Kdo to vše řídí. Kdo tu roli píše?

Oni zde nejsou? Jsme to my sami?

Mlžný opar se duhou rozsvítil,

pastelové barvy k nebi vztyčené.

Je to znamení, co říká?

Možná Černý jelen by rozuměl.

Já jen tuším, nebo snad ne.

Každá chvíle je přeci vzácná.

Běžím pro foťák, došla mu však energie.

Stejně ji vlastně nechci lapat do digitálních sítí.

Každý okamžik je křehký a rozplyne se,

když ho mysl do svých pastí chytí.

Láska

Jsou v ní stromy,

jsou v ní naše srdce,

jsou v ní domy

a vejde se tam vše.

Otevírá náruč,

každého přijímá,

kdo jí se otevřít dokáže,

toho objímá.