Větřík

Vítr do plachet
zvedne se
zafouká.

Odkryje skrývané
rozvětví možnosti
ponouká.

Jachta na vlnách
mírně houpavá
Svůdná.

Když něco přichází vždy něco odchází,
jinak je prostor přeplněný.
Nelze se držet stálosti ve prospěch změny.

Vítr co lesem se prožene.
Voda, co cestu vždy najde si.
Oheň, kde shoří vše dřevěné.

Obnažená pravda

Najednou tu stála celá obnažená a nahá.
Zlatavá záře sametové kůže a něžná výzva.
Čekal jsem, že to bude vzrušující,
ale že tolik a všechno najednou?
Za co jsem se modlil snad tisíckrát
tu najednou bylo přede mnou.
Ne teď, Ne tady, blekotal jsem.
Tobě se nelíbím? Zeptala se nevinně.
Nebude jinde, nebude jindy..
Vždyť to vím.
Čekal jsem asketickou sutanu
a semknuté rty.
Přísné postavení na váhy.
Soudkyni s orlím pohledem.
Ne toto krásné skoro ještě dítě
s moudrostí stařeny a bohyně.
Zářivé světlo naplněné láskou,
které mě k sobě přivine...

Pomíjivá

Jako motýl zamávat křídly
a udělat tak přehlídku pro netušené hosty.
Než křehká krása uvadne.

Jako stará třešeň na dvoře továrny,
co když květy rozpučí,
prozáří i prostory rezavé a chladné.