Nanádraží

Na nádraží na mě oslovil kluk z partičky,
"Can I help you" řekl.
Zavrtěl jsem hlavou a hlouček se zasmál.
Všechno proběhlo asi správně.
Já začal přemýšlet o tom, co jsem měl říct?
Opravit ho, že se říká "May I help you?" nebo
se jinak nenechat vyvést z konceptu.
Pak jsem si říkal, že i já jsem vlastně byl nedávno
takový kluk na nádraží.
Akorát já nikdy nebyl takhle drzý, spíš jsem se styděl.
A že ten kluk tam pořád někde je.
A teď se trochu stydí.
Možná by mu tamten dokázal nějak pomoc, aby se cítil lépe.
Jo, postával bych s nima ještě než musím do školy.
Vyrazil bych s klukama na dobrodružnou výpravu.
Oni ve mě už asi vidí pána, který jde zodpovědně do práce
a oni ho vyprovokují.
Jo řekl bych jim: Kluci, život vás naučí.
To moudro jsem vždycky nesnášel.
Většinou ho používají lidi, který si zpackali život
a chtěj získat převahu jenom tím, že jsou starší.
Taky jsem měl ideály, ale pak jsem poznal...
Taky poznáš, že se to nedá, že je to naivní.
Moje ideály se ale prověřily. A ty důležitý zůstaly.
Lze žít zodpovědně a zároveň nebýt páprda.

Cestičky

Dnes jsem spěchal a našel novou cestu.
chtěl jsem jít zkratkou skrz trní,
ale pak mě napadlo vyzkoušet to přes louku.

Tráva se mi měkce bořila pod nohama
a bylo to mnohem kratší.
Den se začal usmívat.

Později jsem se podíval na skálu
po levé straně od vlaku.
Míjím ji každý den, ale nikdy jsem ji zatím neviděl.

Významný den

Když květy vypučí moc brzy,
mohou ještě zmrznout.
Posledními výstřelky zimy.

Tak jako oběti posledních dnů války,
kdy smrt je vezme s sebou.
V posmrtné křeči z dálky.

Věci mají svůj čas, kdy vstupují do dění.
jak zazáří a zhasnou,
kdy smrt je znovu promění.

Hosté

Za francouzským oknem se líně protáhla kočka,
nad lesem na kopci kroužili tři dravci.
Bažant zaskřehotal za plotem u krmítka.

Potom se protáhl dovnitř a procházel se jako páv,
kloval však opatrně a ustrašeně jako sýkorka.
Z krmítka mu sekundoval kos.

Do domu s jarem přišli mravenci
a tváří se, že jim to tam patří.
Nevím, co s nimi, když je nechci zabíjet.

Opancéřovaný brouk si to šine po nové podlaze
a občas nějaký ten pavouk.
Ti všichni si myslí, že je to jejich území.

Nemají to zapsáno na katastrálním úřadě,
ale je jim to jedno, protože jsou z jiné říše.
Indiáni říkají, že země nikomu nemůže patřit.

Ale běloši si to nemysleli...

Jarní prověrka

Sníh již z cest roztál ,
a co zbylo z nich se odhaluje,
prověřeno zimou.

Voda odvedla svoji práci
vymlela si svoje žlábky
a co se rozvolnilo smyla.

Zavoněl vzduch.
Změnilo se světlo.
Nový začátek.

Cesta vede mezi poli,

bláto na botách se drolí.

Vzduch je čistý, paprsky září.

Zvedám nohy, i když někdy bolí.

Jedno je jasné. Chci tam dojít.

Slunce se zrcadlí v mojí tváři.