Klíště

Nasát vůni kraje

a ducha místních potoků.

Šumění stromů v lesích.

Cesta je otevřená a krásná.

Klíště, co se chytlo na noze.

Chce přežít a hledá štěstí jako já.

Brouzdal jsem ve vysoké trávě.

Odejmu ho a zahodím o kus dál.

Když se vnímám, ucítím to šimrání.

Ohlédnutí

Ohlédl jsem se za sebe a uviděl rozmazané šmouhy.

Z nich občas vystoupil nějaký ostrý a barevný tvar.

Jsem překvapený, kolik vaty kupím, jen abych se jí znovu zbavoval.

Položil jsem si otázku? Co zbude až ohlédnu se v okamžik smrti?

Mohlo by to vypadat dost stejně.

Na co si vlastně vzpomenu?

Co bude mít nějakou cenu?

A proto třídím vzpomínky - co je odpad a co je cenné,

co jsou jen cetky prachem obalené.

Abych si zvolil v každou vteřinu. Život a ne rutinu.

Smysl a smysly

Mé oči hledí stále ven,

nemohou prohlédnout iluzi a sen.

Vždycky ošálit je svedou.

Uši slyší směs zvuků a slov,

jen myšlenkový kvap a lov,

co k dalším iluzím nás vedou.

Chuťové buňky se sytit chtějí,

i když jsem plný, málo se smějí,

jinak to nedovedou.

Dotyky co po lásce prahnou a touží,

stále je vnější nedostatek souží.

Hledají koho ještě svedou.

Vůně co slibují příslib dálek,

nakonec nesou sebou pach válek.

Stále mezi sebou.

Nelze hledět jen ven.

Nelze být věčně pozadu.

Jen vědomí dodá jim smysl.