mlha

Jako hlavní postava svého příběhu,

co se stále snaží přepisovat scénáře ostatních

a svůj vlastní vlastně nezná.

Všechny postavy hrají svoji hru. A ta může být i jiná.

Stále se snaží nahlédnout do scénářů druhých.

Hra se komplikuje. Chaos. Pohled zamlžený.

Slyším křik... Kde je ten režisér?

Kdo to vše řídí. Kdo tu roli píše?

Oni zde nejsou? Jsme to my sami?

Mlžný opar se duhou rozsvítil,

pastelové barvy k nebi vztyčené.

Je to znamení, co říká?

Možná Černý jelen by rozuměl.

Já jen tuším, nebo snad ne.

Každá chvíle je přeci vzácná.

Běžím pro foťák, došla mu však energie.

Stejně ji vlastně nechci lapat do digitálních sítí.

Každý okamžik je křehký a rozplyne se,

když ho mysl do svých pastí chytí.

Láska

Jsou v ní stromy,

jsou v ní naše srdce,

jsou v ní domy

a vejde se tam vše.

Otevírá náruč,

každého přijímá,

kdo jí se otevřít dokáže,

toho objímá.