Poštolka

Poštolka hnědá zlehka letěla
k jednomu mrakodrapu,
holoubě lovené pevně svírala
v sevření ostrých drápů.

Souboj ptáků o holé přežití
je děsivým výjevem přeci,
boj o jídlo, o holý život,
je ale lepší žít v kleci?

Za sklem budovy v tichu sedělo
stádo úředníků,
v hlavách skloněných tiše brousilo
mentální ostrou dýku.

Ve svých drápech v křeči svírali
teplem místnosti tavený plast,
v prostoru s vlastním interním klimatem
cítili perverzní slast.

Jiná forma boje o přežití,
v zajetí snahy o jistotu jídla,
navenek tichá, uvnitř svírající
dávno jim někdo přistřihl křídla.

Divná zoo pohledem svědka
nezdá se vám to přeci?
Ptáci si létají svobodně po nebi
člověk tu zavřený v kleci.

Bodláčí se nevláčí

Jako cesta, co zarůstá bodlákem
když dlouho se po ní nechodí.
Jako dojem obrazu přítele
který za deště nastupuje do lodi.

Svět se proměnil v záplavu smutku
slzami z nebe a šedivou barvou
Jako obraz následku minulých skutků,
které dospěli z fáze, kdy byly larvou.