Montmartru

Prošel jsem se po Monmartru
se mnou Picasso a Dalí,
nebyly tam restaurace
kam turisti se valí...

Sakrekér se culil,
zrovna ho dostavěli.
Za co koupit chleba
jsme leckdy nevěděli.

V kavárně na kafe,
kroasanty vafle
a prostě ty barvy
ty smysl vždycky daly.

Prošel jsem se po Montmartru,
miluju tu vůni,
hniloby a slunce
o rozmazanou dlažbu..

Artisti a mlýny, zábava pokleslá
a spousta absintu a chlastu
když nálada se roznesla.
Ale nějak to dávalo smysl...

Závan svobody, příchuť náhody
a to zvláštní světlo,
co rozzáří ty barvy,
lidské příběhy a jejich smysl...

Malinký muzikant

Malý muzikante z Peru,
kdo rozsekal tě na maděru.
Tvé malé tělo zlomené
na stole leželo vedle mne.

Jen kytara zůstala vcelku
a zachovala svoji délku.
A já tvoje táhlé tóny slyším dál,
jak jsi je včera tiše hrál...

Netušil jsem, že tvé tělo tak křehké je
že každý náraz ho rozbije,
tvá hudba, že se asi nějak nehodí
do zdejšího tržního prostředí...