Už věřím, že ten, kdo mě sem poslal,

jsem byl já sám.

V upřímném hledání. A s odhodlaností.

Kráčím zákrutami i cestami sázenými démanty.

Už se neohlížím, zda to, co stalo se, stalo se správně.

Učím se.

Jsem to já, kdo hraje tu hru sám se sebou.

Schovávám se sám sobě a vždy se směju, když zahlédnu

svůj pravý obličej.

Jako dítě, co má radost, že vidí matku či otce.

Cesta vždy nejprve vede do prázdnoty

a pak se naplní.

Je to jako putovat s tažnými ptáky

za tajemstvím.

Jen modré nebe a bílá oblaka.

Jako svítání, i když slunce je za mraky.

Je to stále.