Svět je jako gramofon,

 náš život deska na něj položená.

Drážky před jehlou ještě nejsou vyryté

jen některá je naznačená.

Určujeme každou chvíli spolu,

 zda dur v moll, nahoru či dolů.

Mystický chorál nebo bubnů víření.

Přijde pauza než začne další skladba.

Prach v drážce si zahraje sólo.

Lehce praská jako oheň v kamnech.

Postava ze tmy

Když málo spím a do tmy vykročím,

promlouvá ke mě postava ze tmy.

Že by stín?

Kreslí chmury a maže na vše bláto.

Chutná jak železné piliny polité olejem,

zamlžuje zrak štěrkem, co nejde vymýt.

 

Kladu si otázku jestli je tam pořád,  

nebo snad jen pro teď ji slyším?

Jindy tichý společník, co touží po setkání?

Muž z východní země

Muž z východní země leštil graffiti,

které mu nastříkal na stánek místní sprejer.

Se stejně železnou vůlí, jako i v mrazech vykládal brzy ráno zboží.

Obdivuji tu péči se kterou se stará o plastový hrad,

lépe než řada lidí o vlastní kamenný dům.

a jak v každodenním rytmu vystavuje své boty a oblečky.

Když téměř každý den okolo něj procházím,

někdy se pozdravíme a já v něm vidím inspiraci

v úsilí zvládat svůj život s důstojností.

Paprsek a stín

průsečík hodin

křivky prázdna

Jiskra zapálená.

Čistá bílá změna.

Místo na slunci.

Jehličí v uších

Tiskový mlčí

Mlha a mlhovina

Stavební kameny

Kamínek po kamínku se mozaika skládá,

okamžiky života vytvářejí příběh.

Tečku za tečkou barvy v obraz rozkvetou,

a naše vědomí si všimne nebo nevšimne. 

Notu za notou se v melodii rozvinou.

V tu chvíli se již zase další skládá.

Plátno

Dnes jsem ucítil jaro,

světlo přišlo dřív.

Vítr zimu rozfoukal.

Jako když se poodhrne plátno

a ty za ním uvidíš

skryté obzory.