Záměna

Když brouk se topí a chci mu pomoci, bojí se mě.
Stejně tak já možná uhýbám před boží rukou,
která mi chce pomoci.
Choulím se v panice před domnělým nebezpečím.
A přitom je to spása.

Záchranné lano zaměněné za zbraň
a zbraň chápaná jako záchranné lano.
Uchylování se do pastí a libování si ve zdánlivém bezpečí.

Dení snění není po setmění.
Dění co svět mění nevypění.
Dělení dělá dělo dětem.

Prozraď rozřaď ticho rad.
Řád rád radí. Rád zařádí.
Ten kdo zradí nevyzradí.

Před rozbřeskem

Než ráno zalije zlatavou barvou krajinu,
jen tiše zasyčí.
Sen o násilí. Stopy v jehličí.

Otisky vědomí, kdy samota je ještě krásná.
Proudy aut, co stékají se směrem k městu.
Školák, co utíká, aby chytil autobus.

Je to rušné ráno, ale jakoby zabalené do ručníku.
Měkce světlo dopadá na karosérie.
A opar se vznáší nad městem.

Nádraží

Fantova kavárna vypadá jako chrám.
Svatostánek pro šlapky a narkomany.
Přítmí ozářené skrz barevné mozaiky.

Schované v proměnách. Je zrcadlem doby.
Každou dobu jiné. V neděli večer patří studentům.
Míjím je a vzpomínám na cesty z východu.

Ráno a odpoledne je střídají lidé.
Spěchající do školy nebo do práce.
Někteří si dají kávu nebo fornetti.

V noci se stane hotelem bezdomovců,
co složí čelo na opuštěné pokladny.
V tu dobu procházím rychle a vzpříma.

Oáza gamblerství přímo v srdci čekárny.
Obehnaná nízkým paravanem, co dělí ji od turistů.
Nikdo se tomu snad už ani nediví. Možná cizinci.

Prochází proměnou. Bude moderní a nové.
Jestli to tedy italové dotáhnou. Průnik světů.
Fantova. Socialistického realismu a kapitalismu.

Velikonoce

Omýt se živou vodou
ve svaté studánce léčivé
a pak lesní pěšinou jít domů...

Radost z rostoucích stébel trávy.
Rýpání v hlíně a kamení.
Slunce co snad ani nezachází.

A hned už je to za námi.
Znovuzrození i zmrtvýchstání.
Koledníci s mašlemi.