Ploutvička

Ploutvička zamává a přinese nový den
je tak titěrná a přesto ji vidím až sem.
Komu patří snad žábě nebo úhoři?
tajemstvím srdce svět se rozhoří?

Chtěl bych sedět v kanclu anebo plout po moři,
sbírat listy čaje, procházet ctnostná nádvoří.
Nebo do klášterní cely a schovat se tam celý,
snad na úpatí hory pozorovat orly?

Pramen

Řeka pramení v hlubinách
přináší na povrch souvislosti,
co skrývá se v našich představách
co vede nás k radosti či zlosti.

Jaké jsou naše skryté sny
vyplave občas na povrch
prostoupí hloubka naše dny
žádá si čerstvý vzduch.

Co dosud spalo žádá probuzení,
na povrchu možná tvrdé se zdálo.
Měkké v nitru touží po pohlazení
někdy stačí jít vstříc, udělat málo.

Pramen jde vstříc novému začátku
řeka teče a odnáší hoře
roste síla skrze každou zatáčku
nabyde klidu dosáhne moře.