To je beránek, líže si rány,
nedělá rozdíly mezi námi a pány.
Je tak měkoučký, je tak milý,
nedělá rozdíly dle vaší síly.
To je beránek, co otírá slzy.
Věci co řekli se a tolik mrzí.
Je to beránek, co nosí nadějí,
směje se na ty, co jiní nehctějí.
Každý by asi chtěl beránka svého,
bílého, milého, chundelatého.
Stačí si všimnout, že rány otevřené,
byli mu námi samými udělené...
čtvrtek 10. července 2008
úterý 8. července 2008
Otevřít smysly
Stačí se dívat okolo sebe,
na svět, na lidi, na modré nebe.
Stačí naslouchat co stromy šumí
hned toho člověk trochu víc umí.
Stačí přivonět ke větru, ke vzduchu
uslyšet také svou vnitřní předtuchu.
Rukama nahmatat stáří skal
hned by sis problémy méně bral.
Vychutnat trochu jak chutná šťovík,
přestat si myslet, že víme tolik.
Když bys pak koukl se okolo sebe,
možná bys uviděl víc z toho nebe.
na svět, na lidi, na modré nebe.
Stačí naslouchat co stromy šumí
hned toho člověk trochu víc umí.
Stačí přivonět ke větru, ke vzduchu
uslyšet také svou vnitřní předtuchu.
Rukama nahmatat stáří skal
hned by sis problémy méně bral.
Vychutnat trochu jak chutná šťovík,
přestat si myslet, že víme tolik.
Když bys pak koukl se okolo sebe,
možná bys uviděl víc z toho nebe.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)