Otisknout prsty v rosolu,
každý si zkouší.
Zda šlupka praskne.

Jako na trampolíně.
Čím větší odraz,
tím vyšší další skok.

Směrem k nebesům,
ale tíha táhne zpátky.
Radši by letěli s ptáky.

Strážce

Myšlenky, co odvádí do nereálných světů,
najednou rozřízne hlídací pes.
Otisk jeho zubu proběre tě zpět.

Realita zaťuká ti na rameno
a vše je rychlé jako blesk,
řešení lepší snad mohlo být?

Proběhlo to jako pozdravení.
Jako probuzení.
Místo pohlazení.

Pro sebe

Pečuj o svoji moudrost jako vzácnou rostlinu.
Protože nese své plody i v pokročilém období.
Kdy ostatní květy a plody již pojdou.

Bez ostatních plodů zbyde prázdné místo
kde vzrůstají ostré trny plevelu a bodláčí
i tam kde dříve zářily krásné květy jara.

Keř moudrosti plevelu zabrání v růstu
a přinese nádherné plody
i na sklonku podzimu.

Perennial philosophy

Uviděl jsem to v časopise,
tak důvěrně blízká linka,
co proplouvá hlubinami času.

Jako by někdo vyskládal moji minulost,
která se táhne již po staletí
skrz stovky míst a různé doby.

Obrázky a symboly, které ukazují,
jako prst nasměrovaný k měsíci,
stačí jen kousek hlavu pootočit.

Jsem jednou z bublin na hladině oceánu,
která vyvěrá z tohoto vědomí.
Prosím ať mě její síla vede.

Odpouštění

Když je nádrž plná. Je třeba pustit stavidla lpění.
Odpouštění.
Nedávat si další krajíc, když žaludek je už plný.
Odpouštění.
Udělat jeden krok, který rozhýbe energii snění.
Odpuštění.
Složit píseň místo naslouchání, napsat báseň místo čtení.
Odpuštění.
Uklidit stůl, když pro papíry už na něm místo není.
To je všechno odpouštění.

Jako zuby pily zařízlé do dřeva
stýká se nebe a země.
Jako listí stromů schrabané po zimě.

Listí shoří.
Země zaskřípe.
Strom se skácí.