katedrála

Žíhané stěny katedrály zakrylo šustivé lešení.
Pamatuje různé časy. Míru, hrůzy, věšení.
Vítr cloumá fóliemi, chci vidět, co je pod nimi.
stojím pod modrým igelitem, jak pod plachtami lodními.

Dělník statný opéká si párek žhnoucím autogenem,
jeho pohled plachý hoří, jak vosk svíce pod plamenem.
Vyměnil zde staré mistry, tajemné učně kameníky
co stavěli tu katedrálu pro neviditelné nájemníky.

Chodíme světem

Boty klapou v rytmu dechu,
jdeme totiž pěšky.
Není už čas na povzdechy,
že život je těžký.

Boty klapou vstřícně směle,
vyšlapanou pěšinou,
cítím jejich pohyb v těle,
vítr hýbe hladinou.

Boty klapou melodicky,
koho pouť mi pošle vstříc?
Rozhlížím se jako vždycky,
zvědavý jsem čím dál víc.

Návraty

Pohyb kruhový jako po spirále,
každý návrat vede zase trochu dále.
Něco se vždy znatelně promění,
ať již umělec, nebo umění.

Posuny v prostoru nebo posuny v čase,
poznáme v jemném rozdílu zase.
Proměny pocitu, vůňě či barvy
motýl plynule vyrůstá z larvy.