čtvrtek 12. února 2009

Bumerangy


Slova vyslaná proti někomu jsou jako bumerangy.
Jen na chvilku od sebe bolest odhodíš.
Vrátí se zpátky, a udeří, když se zády otočíš.


středa 11. února 2009

Propojenosti




Nádechem přijímáme do sebe celý prostor.
Výměna všech informací jako kosmická hra.
S výdechem vrátíme kus z nás. A může se hrát. 

Když tě uvidím vstupuješ do mě proudem energie.
Slova jsou jako sondy vyslané do vesmíru.
A v odpovědích hledáme známky života.

Kde tedy hranice jsou, kde končí ty a začíná já?
Načrtl jsi je do písku? Až přijde další vlna možná je smeje. 
A zase znovu je budeme kreslit.

úterý 10. února 2009

Vlasy



V metru ke mě přiskočila,
myslel jsem, že bude chtít pětikorunu.
Ale řekla mi, že mám krásné vlasy.

Vstoupila těsně do mojí osobní zóny
a říkala, že někdo si vlasy vyřeže a žádný pak nemá. Moc jsem tomu nerozuměl a cítil se trochu divně.

Na závěr mi začala uvádět příklady na přítomných,
ukazovala starší pány, kteří vyplešatěli.
Prý se jí to nelíbí. Už byla Vltavská, tak jsem vystoupil.
A přemýšlel jsem taky jestli je tak vidět, že jsem čerstvě ostříhaný.

Subjektiv

Zachycuji svět subjektivem své mysli.
A jeho čočka je víc než jen moje očka.
Snažím se sklíčko udržet čistý.

Některé záběry subjektiv nezachytí.
Jeho zoom na odstup nestačí nebo jsou rozmazané detaily.
Jeho ohnisko je menší než celé žití.

Snažím se rozšířit ohnisko.
Změnit subjektivu referenční bod.
Abychom sdílet mohli víc.

A vím že stejně jsou věci, co mysl nikdy nezachytí.
Sebe samotnou.
A celé žití.


pondělí 9. února 2009

Vzkazy v láhvi

Mám přítele, plaví se sám po moři.
Teď je někde u jižního pólu.
Občas mi posílá zprávy v láhvi.

Ty vzkazy cestují spíš éterem
vylovím je ze sítě. V kanceláři.
A cítím vůni dálek.

Obdivuji, že se vydal za svým snem
a když přijde náznak těším se.
Že mi někdy bude vyprávět.

neděle 8. února 2009

Zasunuté příběhy dávných dob

Rozstřelit jiskry na popelavém poli.
Proč mě ten skřet do hlavy sekyrou udeřil?
Chvíli to ještě blikalo a pak zhaslo.

Byl svalnatej, smrděl a měl koženou vestu.
Čistej řez. Rozetnutí lebky.
A nestihl jsem nic.

Pak tunel světlo, prázdno...
Zdroj a formování.
Život jako na dlani.