Ať jako šípy se ode mě odrazí očekávání...
Ať se promění v požehnání jejich původců.

Ať každá nenávist se roztaví jak vosk
a nechuť ve svěží jitřní paprsek.

Jedovatá slova nechť stanou se lékem
a jízlivé poznámky pohlazením svobody.

Rok krávy

Myš zalézá pod zem
a na scénu přichází kráva.
Stojí na louce a přežvykuje.

Nebe je modré, pláně rozlehlé.
Po obloze letí ptáci.
Kouř se na obzoru ztrácí.

Vykročit blátivou cestou,
okolo plání.
A lehnout do čerstvé trávy nad nimi.

Make up make down

Říká paní v metru.
Ale co třeba radši:
"Můj make up není dokonalý,
ale na sebe se mohu vždy spolehnout."
Vaše jméno.
To zvolím já.
Ale v metru to platit nebudou.
To by nevedlo ke koupi výrobku.
A tak radši propagují - na chvíli make up.
A v celkovém výsledku make down.
Make up je věc. Make up je pocit.
Ale přirozenou dokonalost nosíme v sobě.
Nikdy nevznikla a nikdy nezanikne,
make up ani make down ji nemůžou zničit.
Nanejvýš skrýt.
Třeba na chvíli.

Vnitřní žena

Promlouvá ke mě, touží po lásce,

pohoupání v kolébce. 

Jen slova to ale neříkají.

Jistotou plnou svézt se s vlnou,

cesta jasná. Pochybnosti náznak zlosti.

Co jí chybí k tomu. 

Vnitřní žena, sladká něžná.

Strachem zakletá.

Doteď němá.

V srdci se probouzí,

průlom něhy.

Ledy tají, odcházejí.

Bílé piano

Jemné tahy zimního štětce.

Jako lehké ruce na klávesách.

Tóny klidně kladené za sebe.

Co je to za kouzlo, které z nich promlouvá.

Křehké a něžné.

Víc než sto let poté co byly zahrány poprvé.