Chrám v hlubinách

Chrám zlatavý v hlubinách země
ve snu se zjevil blízký pocit
skrývá se někde uvnitř... ve mě.

Tvrdá hmota najednou zmizí
procházím skálou, kde cesta nevedla
přichází skutečný prožitek ryzí.

Zimní krajinou

Ranní vlak se šine bílou krajinou
zamlklé ospalé tváře cestujících
Veze nás vstříc centru života

Tlumený tón vysílá do ticha
umělé světlo pískajících zářivek
odráží napětí tváře muže naproti.

Schody do ticha

Schody se vpili do sněhu na ostrově Štvanice.
Kaligrafický štětec když rozřízne bílou.
Zůstali něžné odrazy v řece.

Jedu okolo v tramvaji a držím se tyče.
Snažím se zachovat mysl mou bdělou.
Realita utíká jak neposedné míče.

rYTMUS NA 3

Pleskl jsem tváří o nekonečno
tikající hodiny nemají co říct
letí hvězdnou oblohou - naplněnou věčnou

Volavka plynula po modré
otiskla svůj tvar do ticha
korýši seděli i nadále při dně

Líbezná píseň se zaryje do vědomí
sousedka něžně zavzdychá
plýtvající slzami

Hluboko

V hlubinách jeskyní krápníky vznikají
kapku po kapce, slzu po slze.
V hlubinách moří rostou korály
kousek po kousku, pomalu postupně.

V hlubinách vědomí cenné krystaly,
krásné tvary zahalené tmou,
které temnota leckdy obalí,
rozličné barvy pod hladinou.

Vědomí světla prostorem proletí
nesnaží se utrhnout je a zbavit života
každý nový kousek roste po staletí
slzu po slze než přijde nicota.

Věty

Když se celý zaboříš do bílé vaty,
chomáči obalen máš nové šaty...
Bílá jak nevěsta ve svatební den,
všecko se rozplývá, je to jen sen.

Ulice rozpité, břečka se rozlévá
krokem nejistým i suveréni kráčí
kdo pozor nedá a rozptýlený prodlévá
uštědřit polibek svatební chodníku ráčí.