Mír

Kdybychom uvěřili ve svoji vlastní přirozenost

bylo by to dost.

Nemuseli bychom sosat brčkami, krást hadičkami

energii druhým.

Boje skončily, zbraně složené, nové květy rostou z krve.

Mír je konec boje.

Step

Bzučení komára a můry narážející o sklo,
touha po světle a cestě k němu.
Probudí tě a černá se rozplývá.

Rozsáhlou stepí na bílých koních,
vlasy vlající ve větru.
Kopyta cválají rosou.

Rozlety přitahované dálkou...
ptáci vypuštění z klecí,
co nic už je nezadrží.

Zázraky

Zázraky co berou zraky
na obloze letí s draky
protínají mraky

Zázraky co víru tuží
kontury co barví tuží
v naší kůži

Výlety

Každý máme svoje výlety
svoji realitu
a svoje světy

Každý máme svoje výlevy
svoje ventilky
dírku na spreji.

Každý máme svoje úlety
aušusy, zmetky
co jdou do slevy.

Minulost

Někdy nás minulost zaskočí
a někdy předejde
Střetnutí s následky činů minulých
z očí do očí

Proč se jim tak uhýbám,
tvářím se, že tam nejsem,
když moc dobře vím o co jde
dobře vím, kde jsem.

Buňky a atomy v prostoru pulzují, 

my je nevidíme.

A přesto, že jsou víme.

Lom

Ne vždy přijde uspokojení,

někdy jen záblesky

provází kroky 

Ne vždy přijde radost,

někdy jen odrazy,

od hladiny stoky.

Ne vždy se štěstí objeví,

někdy jen pokusy,

co trvají roky.

... ticho

Poezie a krize

I na básníky už dolehla krize,

jejich poezii nikdo nečte a nevědí o čem psát.

Nevadí, že to trvá už dvacet let.

Nakladatelé jim nevydají sbírky,

stejně by to neudělali,

ale teď je to pod vlivem krize.

Jejich mluvčí už byl v televizi

a půjde i do rádia

aby lidi věděli, že poezie chřadne

Nádraží

Jsi jen záblesk světla mezi kachličkami

 symbol jako Coca-cola

Hnědá voda obarvená cukrem...

Dodnes citují tě v kalendářích

a busty míjí tisíce lidí

Kdo z nich si všimne?