a olejové skvrny v duhové světlo.
Smradlavý vzduch kanceláře v jitřní vzduch horského údolí
a řvoučí motory za hukot vodopádu.
Kdybych měl sílu změnil bych se v soucitného buddhu
a slová své kritiky v planoucí požehnání bytostem.
Podivné je, že vím, že tu sílu mám a přesto spočívám v této vizi.
Nakonec tu není žádný beton, ani listy stromů.
Nejsou vodopády ani řvoucí motory.
Není nikdo, kdo by je mohl proměnit.
A na začátek. Je tu všechno. A je to tak jak má být.
Vše už tu je a není v co to proměnit.
Motor je motor a vodopád sám sebou.
Já jsem já a ty jsi tebou.
(Je pozoruhodné, co vše se může honit v hlavě jednoho člověka)
1 komentář:
Tak hele mladej, o sebe se starej.
Nech můj beton beton asfalt mlhu sračky chlast, cigara, hovno, smog a mlhu, nemoc, strach, bídu, kolohlasy, špek a onanii, a vepřovou hlavu ...
tu mi taky nech.
Vsechno patri mi a zensky jejich kozy zadky, nechmi taky moje zvratky, shoping, pc, telefon, rozchod, schod a zlomeniny, kotrmelec laso, a co, na zemi se válí omrdaný mrtvý maso.
Bolestnou rukou se zlost ze země sebrala všechno, moje tvář zbledla.
Vesmírný dědek tohle vše viděl nahlas se zasmál a potom zmizel.
Okomentovat