Sám sobě nalíčíš past,
děláš to zas a zas
dokud si toho nevšimneš
Pak ji nalíčíš znovu
nevšimneš si ji v životním schonu
a padáš a padáš stále dál
Až potom v jeden den
všimneš si hned, když vyjdeš ven
a v klidu ji obejdeš
Pak se najednou přistihneš
jak už zas past svou stavět jdeš
a včas s tím přestaneš
A jednou už tě ani nenapadne
chystat past, do které někdo spadne
Pak to pochopíš a porozumíš...
Žádné komentáře:
Okomentovat