.jpg)
Když málo spím a do tmy vykročím,
promlouvá ke mě postava ze tmy.
Že by stín?
Kreslí chmury a maže na vše bláto.
Chutná jak železné piliny polité olejem,
zamlžuje zrak štěrkem, co nejde vymýt.
Kladu si otázku jestli je tam pořád,
nebo snad jen pro teď ji slyším?
Jindy tichý společník, co touží po setkání?
1 komentář:
Moc pěkná báseň, Honzo. byť taková "temná". :-)
Okomentovat