Todokon
Poetická cesta životem
neděle 8. února 2009
Zasunuté příběhy dávných dob
Rozstřelit jiskry na popelavém poli.
Proč mě ten skřet do hlavy sekyrou udeřil?
Chvíli to ještě blikalo a pak zhaslo.
Byl svalnatej, smrděl a měl koženou vestu.
Čistej řez. Rozetnutí lebky.
A nestihl jsem nic.
Pak tunel světlo, prázdno...
Zdroj a formování.
Život jako na dlani.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Novější příspěvek
Starší příspěvek
Domovská stránka
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat