neděle 8. února 2009

Zasunuté příběhy dávných dob

Rozstřelit jiskry na popelavém poli.
Proč mě ten skřet do hlavy sekyrou udeřil?
Chvíli to ještě blikalo a pak zhaslo.

Byl svalnatej, smrděl a měl koženou vestu.
Čistej řez. Rozetnutí lebky.
A nestihl jsem nic.

Pak tunel světlo, prázdno...
Zdroj a formování.
Život jako na dlani.

Žádné komentáře: