Seděl jsem v malé místnosti,
a dýchal vzduch, co prošel stokrát plícemi.
Až nezbýval v něm kyslík.
Stačilo to pro přežití, ale nebyl tam prostor
k volnému pohybu, ani pro vzlet fantazie.
Místo pro růst květin.
Snil jsem o zelených pláních.
A pak stačilo. Vyčistit okna a pustit jimi vzduch.
Začít se hýbat. A dveře otevřít.
Vpustit dovnitř nové hosty.
A začít s nimi mluvit.
Vyhodit nánosy starých věcí.
A můj větrný kůň radostně zaržál.
Dostalo se mu pastvy na zelené trávě.
Rozběhl se svobodně volným prostorem.
Díky. Slunce. Díky. Vzduchu. Díky ohni.
Díky vodě. Díky prostoru.
Cesta. Víra. Láska. Poselství.
Žádné komentáře:
Okomentovat