Najednou tu stála celá obnažená a nahá.
Zlatavá záře sametové kůže a něžná výzva.
Čekal jsem, že to bude vzrušující,
ale že tolik a všechno najednou?
Za co jsem se modlil snad tisíckrát
tu najednou bylo přede mnou.
Ne teď, Ne tady, blekotal jsem.
Tobě se nelíbím? Zeptala se nevinně.
Nebude jinde, nebude jindy..
Vždyť to vím.
Čekal jsem asketickou sutanu
a semknuté rty.
Přísné postavení na váhy.
Soudkyni s orlím pohledem.
Ne toto krásné skoro ještě dítě
s moudrostí stařeny a bohyně.
Zářivé světlo naplněné láskou,
které mě k sobě přivine...
3 komentáře:
Moc pěkné, opravdu moc.
Fakt velmi povedená, i formálně, možná tvá nejlepší, podle mě; a zrovna nedávno jsem si říkala, proč nepíšeš nic o lásce:-)
Díky. To jsem ani nečekal.
Ale byla to jedna z těch, co mi začala v hlavě naléhat, že chce ven a nedalo se tomu v podstatě zabránit...
Oproti jiným dnům, kdy se třeba hledá vůbec těžko o čem psát.
A proč nepíšu o lásce... hmmm, asi se nějak stydím :)
Ale pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí :)
Okomentovat