Cestou ke studánce.

Tvoje broukání.

A vůně lesa.

Z minulosti závan klidu,

který mě tak uchvátil.

A potom spíš zklamal jako prchavý únik.

Chuť čaje pod zámkem Kozel.

Najednou to bylo zas jak poprvé.

Jak pít prvně z drakovy studny.

Ale někde v hloubi věřím, že zklamali jen lidé.

Že to lze najít a cítit. Že je to cesta, co jde projít.

I uprostřed cvrkotu města.