Ve skále

Od pramene, co z hlubin skal vyvěřá.

Dva roky se dere na povrch a až pak se mohu napít.

Pomalé zrání, tak se cítím já. A vím že i já žízeň jednou uhasím.

Když jdu pomalými kroky do kopce, na kterém stojí dřevěný kříž.

Zastavím na poutním místě, kde podává bezruký Jan neviditelný krucifix bezrukému Ivanovi.

A žádný sochař už jim ruce nedodělá, protože chráníme památky své.

Majestátná vila vilekula na druhé straně údolí,

kde možná žije Pipi, alespoň v dětské fantazii.