Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.

Pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí.

Pravda a láska vítězí.

Pravda a láska nepotřebují lež a nenávist.

Lež je jen popření pravdy a nenávist nepřítomnost lásky.

Láska je pravda.

Pravda a láska jsou.

Pravda a láska.

Zázraky

Zázraky se dějí za zraky,

někde v zákulisí. Kulišáci.

Možná zavanou někde za vanou.

Možná v závětří šelma zavětří.

Když na zápraží oči zamhouří.

Tak vnímej je jinak než očima.

Závany zázraků.

Ve tvém životě.

Cestou ke studánce.

Tvoje broukání.

A vůně lesa.

Z minulosti závan klidu,

který mě tak uchvátil.

A potom spíš zklamal jako prchavý únik.

Chuť čaje pod zámkem Kozel.

Najednou to bylo zas jak poprvé.

Jak pít prvně z drakovy studny.

Ale někde v hloubi věřím, že zklamali jen lidé.

Že to lze najít a cítit. Že je to cesta, co jde projít.

I uprostřed cvrkotu města.

Přehrada

Prožene se jako klokotání vodopádu.

Mým tělem.

Cítím najednou ten klid, když je to pryč.

Bystřina.

Narazí na přehradu.

Voda se shromáždí a chce to svůj čas.

Než poteče zas dál.

Než zurčí údolím.

Klidné spočinutí.

Nový den

S tváří otočenou k východu.

Klaním se božství.

Které povstává v nový den.

Vítr mi rozčísne vlasy.

A míří směrem k západu.

Vím, že je to všechno sen.

Hádali jsme jak jmenují se sochy od Brauna,

alegorie ctnosti a neřesti.

Řekl jsi, že moudrost je přetvářka. A mě skoro tak připadala.

V hlavě mi utkvěl tvůj citát z Goetheho,

že veškerá moudrost už byla řečena.

Teď zbývá jen dát jí úrodnou půdu v nás, aby mohla vyrůst

v našem životě.

Každá nežitá moudrost je přetvářka.

Pak mají k sobě tak blízko.

A moudrost se může zdát.

Je jak leklá rybka v zablácené kašně.

Rozpadající se krása na Kuksu.

Kéž přijde láska a odpuštění a prozáří těžký příběh.

Kéž odletí démoni, co způsobují bolest.

Však moudrost a bolest mají k sobě někdy blízko.

Ať převáží v tobě jejich váhy.

Z celého srdce si to přeji.

Vidím, že vždy existují dvě cesty.

V každém utrpení je potenciál osvícení.

Bouřlivě

Ve větru tančící strom.

Pěšina se vine lesem.

Po blesku přichází hrom.

Mračna co táhnou z hor.

Když nastane večer.

Vzbudí se přízračný tvor.

Stíny větví, co trčí k nebi.

Zurčící voda v okapu.

Ořechy bubnující na střechu.

Blesk co plamenem zapálí.

Touhu či naději uvnitř.

Nebo zase jen přívaly?

Letní nocí

Když se pozdě vracím letní nocí,

a jediní kolemjdoucí jsou jen kočky,

co opatrně zrychlují své kroky,

když okolo je míjím.

Na nebi měsíc po úplňku.

a velký vůz říká jsi tu doma.

Vlahý vítr.

Ani zátěž co nesu mě netíží.

Jsem rád, že tu jsem.

Pod Krkonoši

U řeky sevřená v úzkostném objetí.
Sudety.
Smutkem se zžírající minulostí.
Stačí vystoupat skrz les o kus výše,
kde skrz louky svěží krajinou zrak se rozletí.

Cítím

Cítím se, že bych objal celý svět.

Objal ho skrze tebe. A to hned.

Cítím, že bych objel celý svět.

Během jedné vteřiny, vrátil se zas zpět.

Cítím se jak srdce, které je láska.

jako hlas, který tě laská.