středa 27. února 2008

Zasekla se v minulosti

Potkal jsem paní na chodníku
s někým tam mluvila,
že nechce tašku říkala
Nikoho jsem ale neviděl.

Říkal jsem si, že od skutečnosti
jí asi dělil kousíček
že zasekla se v minulosti.

Prošel jsem okolo dvou paní,
jedna druhé říkala,
o nějakých lidech, co ji udělali problém
nikdo tam ale nebyl.

Říkal jsem si, že od skutečnosti
jí asi dělil kousíček
že zasekla se v minulosti.

Každou vteřinu

Každou vteřinu našeho života,
chytne nás za nohu nějaká jistota.

Každou sekundu našeho bytí,
nějaká šance do očí svítí.

Stačí jen uchopit příležitost
a rozvinout svoji bytost.

Stačí jen uchopit šanci,
přijmout pozvání k tanci.

úterý 26. února 2008

Hrdobce

Hrdobce drásal se do kopce,
zapoměl na svého poklopce.

Ještě dřív nežli to pochopil,
tak se mu z poklopce vyklopil.

Slunečný den

Slunečný den v únoru,
to je krása nesmírná.
Tak snad z toho nebude
katastrofa vesmírná.

Oceány stoupají,
lesy se rychle kácejí
ledovce jistě utají
pytlíky všude šustějí.

To že teploměr stoupá
uznali už i ti Číňani,
Jenom ten náš Václav
by se bil takřka ve zbrani.

pondělí 25. února 2008

Jak se tvoří realita

Přečet jsem si noviny,
jsou tam samý kraviny.

Kouknul jsem se na zprávy
sup tam horor vypráví.

neděle 24. února 2008

Anketa života

60% čtenářů si myslí,
že život lze vyčíslit čísly

30% má dojem
že si tady jen hrajem

9% lidí se diví,
že jsou ještě vůbec živí

1% si klestí
cestu ke svému vlastnímu štěstí

pátek 22. února 2008

Síť

Nefunguje síť,
polibme si řiť,

Nefunguje svět,
spadl internet.

Obchody či banky
nastartujte tanky.

Povýšili ho!

Povýšili managera,
dneska, zítra, nebo včera.

Zajíká se radostí!
Přibylo mu starostí!

Lešeninová trubka

Trubka lešení tká cestu osudu,
tvrdé rozhodnutí, já tady pobudu.

Jemná pavučina spirály kreslí.
Lidé se motají, jsou z toho skleslí.

Trubka rezivá může se leštit.

čtvrtek 21. února 2008

Dada hra

Jako když hrajeme divadlo,
na sobě podivné kostýmy.
Skutečnou svoji podobu,
hluboko na dně ve skříni.

Rodiče, média, časopisy,
píšou nám naše scénáře.
Myslíme, že i těm ostatním,
plejeme si je do tváře.

Málokdo ale tuší,
že stačí vyčistit uši.
Otevřít pořádně oči,
že všem jejich kostým sluší.

Že žádný scénář není,
že není dramaturg scény,
že hru, diváku hleď,
píšeme tady a teď!