Při tanci víl, při lesním světle
nemyslí na to, kdy už tam bude.
Když sedí v křesle a je mu dobře
má v duši mír, že všechno pude.
Nečeká, že žít bude, až něco přijde,
prožívá chvíli, co přichází teď,
nemyslí na svět lepší, až měsíc vyjde,
od skutečnosti ho nedělí zeď.
Žádné komentáře:
Okomentovat