Když dvě zrcadla stojí pospolu,
vede v nich chodba do nekonečna.
Zobrazí nekonečnou tvář prostoru
v zrcadlové síni, nebe je věc věčná.
Nekonečná vibrace, hudba chaosu,
v zrcadle, které vše pouze odráží.
Noří se v tichu sama do času,
měnící se příběh, doba a obrazy.
Když dva lidé vstřícně usednou,
v přítomnosti vnímají jeden druhého.
Naproti sobě jak dvě zrcadla jsou
noří se do času a prostoru věčného.
Zrcadlo odráží to co tu je,
prchavá tvář jeho podstatu nemění
nesoudí, nehaní, neposuzuje,
pojme veškeré prostoru zmatení.
Žádné komentáře:
Okomentovat