Žíhané stěny katedrály zakrylo šustivé lešení.
Pamatuje různé časy. Míru, hrůzy, věšení.
Vítr cloumá fóliemi, chci vidět, co je pod nimi.
stojím pod modrým igelitem, jak pod plachtami lodními.
Dělník statný opéká si párek žhnoucím autogenem,
jeho pohled plachý hoří, jak vosk svíce pod plamenem.
Vyměnil zde staré mistry, tajemné učně kameníky
co stavěli tu katedrálu pro neviditelné nájemníky.
Žádné komentáře:
Okomentovat