Lesní cesta

Vstup do lesa se ztrácel v mlze.
Šli dva. Neviděl jsem mezi nimi jasnou hranici.
Který z nich je já a kdo jsi ty.

Kdo komu mohl dát přednost.
Může za druhého jeden dýchat?
Jak ho provede lesem, který nezná?

Jeden říkal, že je potřeba být jen pro druhé.
A druhý, že ano, ale je proto potřeba nejdříve rozvinout sebe.
Ale těžko se najde, kde je mezitím hranice.

Dohadovali se spolu. Vedli o tom polemiku.
Musel prohrát ten první, protože nakonec
dal přednost tomu druhému a nechtěl prosazovat svůj názor.

Uznal ji ale jen tak naoko, protože si samozřejmě myslel,
že jeho názor je správný.
A příště už s ním nechtěl mluvit. Pohrdal jeho egoismem.

Dal přednost sobě, ale tím porušil svoji pravdu.
Druhý zase měl dobrý pocit, jak je chytrý.
Že prvního přesvědčil, a tak si ani nevšiml,
že druhý už s ním nikam nechodí.

Šel každý sám lesem až potkal další.
Těžko mezi nimi vidět nějakou hranici.
Ani jeden z nich se ničím nelišil.