Náš větrný kůň má rád prostor,
zelenou pastvinu zalitou sluncem
pohyb rozlehlými pláněmi.
Radostně nás nosí a veze k našim cílům.
Když krmíme ho travou svěží
a laskavými slovy.
Strádá. Držíme-li ho v betonových stájích
a sytíme zbytky a urážkami. A běhá jen po asfaltu.
Pak k výkonu nutit musíme ho uzdou a bičíkem.
Je možné že nás kopne nebo shodí.
V nestřežené chvíli, kdy jeho zbídačené tělo
už nebude mít dost síly.
Žádné komentáře:
Okomentovat