nemohou prohlédnout iluzi a sen.
Vždycky ošálit je svedou.
Uši slyší směs zvuků a slov,
jen myšlenkový kvap a lov,
co k dalším iluzím nás vedou.
Chuťové buňky se sytit chtějí,
i když jsem plný, málo se smějí,
jinak to nedovedou.
Dotyky co po lásce prahnou a touží,
stále je vnější nedostatek souží.
Hledají koho ještě svedou.
Vůně co slibují příslib dálek,
nakonec nesou sebou pach válek.
Stále mezi sebou.
Nelze hledět jen ven.
Nelze být věčně pozadu.
Jen vědomí dodá jim smysl.
Žádné komentáře:
Okomentovat