Klíště

Nasát vůni kraje

a ducha místních potoků.

Šumění stromů v lesích.

Cesta je otevřená a krásná.

Klíště, co se chytlo na noze.

Chce přežít a hledá štěstí jako já.

Brouzdal jsem ve vysoké trávě.

Odejmu ho a zahodím o kus dál.

Když se vnímám, ucítím to šimrání.

Ohlédnutí

Ohlédl jsem se za sebe a uviděl rozmazané šmouhy.

Z nich občas vystoupil nějaký ostrý a barevný tvar.

Jsem překvapený, kolik vaty kupím, jen abych se jí znovu zbavoval.

Položil jsem si otázku? Co zbude až ohlédnu se v okamžik smrti?

Mohlo by to vypadat dost stejně.

Na co si vlastně vzpomenu?

Co bude mít nějakou cenu?

A proto třídím vzpomínky - co je odpad a co je cenné,

co jsou jen cetky prachem obalené.

Abych si zvolil v každou vteřinu. Život a ne rutinu.

Smysl a smysly

Mé oči hledí stále ven,

nemohou prohlédnout iluzi a sen.

Vždycky ošálit je svedou.

Uši slyší směs zvuků a slov,

jen myšlenkový kvap a lov,

co k dalším iluzím nás vedou.

Chuťové buňky se sytit chtějí,

i když jsem plný, málo se smějí,

jinak to nedovedou.

Dotyky co po lásce prahnou a touží,

stále je vnější nedostatek souží.

Hledají koho ještě svedou.

Vůně co slibují příslib dálek,

nakonec nesou sebou pach válek.

Stále mezi sebou.

Nelze hledět jen ven.

Nelze být věčně pozadu.

Jen vědomí dodá jim smysl.

Menhir

Menhir, kříž a lípa

jako svatá trojice v poli.

Město už je polyká,

svým jazykem ulic.

Kdybych o něm nevědel,

minul bych ho...

Svědek časů, zasazený kelty.

Jaký je jeho účel?

Bratře kameni svěřuji ti zprávu.

Předej ji mým bratrům

v zemi i nad zemí.

Ohňostroj

Možnosti zazáří jako hvězda na nebi,

ta dočasná - z rakety vystřelená.

Mysl je uchopí a tím je pohřbívá

do království vzpomínek.

Po sametové obloze se rozletět

a spolu s nimi tančit.

Jako ohňostroj bez výbuchů a smradu síry.

Těkavé záblesky života

a světlo, co se dotýká nitra.

Nemá cenu hledat někde venku

V odrazech raket na širém nebi.

Má někdy cenu bojovat?
Za pravdu?
Za sebe?
Za rodinu?

Postavit se.

Upozornit, když cítíš postranní úmysly?
Nežít v přetvářce.
Žít v pravdě.

Smysly

Překročit most,
co spojuje dva břehy.
Líbí se mi.

Dýchat významností.
Okamžiku.
Být v přítomnosti.
Před svými smysly.
Co vždy jsou pozadu.

Smysl smysly nedodají.
Smyslu dostát sám.

Jsem

Snad jako vodopád vytryskne,
snad jako ohňostroj vystřelí.
A nebude už jen tak ležet.

Vítr co plachty nafoukl.
Oheň co třísku zachvátil.
Voda co nádrž naplní.
Země, kde tráva vyraší.

To jsem já.

Když čas zastaví se a hledá jiné cestičky.
Jak k tobě promluvit.
Chceš ho poslouchat?

Jako pauza v letu,
kdy dravec křídlům odpočinout dal,
aby zas dolů střemhlav mohl se dát.

Rychlost se zvýší.
Jen cíl před očima.
A nebe nad tebou.

Jako had svléká kůži,
vyrůst třeba je.
Paprsky se protínají na čepeli meče.

Vítr ve vlasech a ve hřívě koně.
Plápolající plameny a jízda stepí.
Co vzdaluje se?

Trofeje rozevláté na násadě kopí,
smrtelnost připomínají.
Neptej se.